Historie

Z historie obce Smržov

Ta naše česká zem, je jako zahrádka…   a platí to i o Smržovu, obci ležící v trojúhelníku mezi Jaroměří, Opočnem a Smiřicemi v nadmořské výšce 260 m.

První doložená zmínka o obci Smržov je z roku 1490, kdy „ koupil Smiřice Hašek Střížek z Lužan a držel i Smržov“. Ves se v té době rozprostírala převážně po levém břehu potoka, vlévající ho se u Smiřic do Labe. Krajina byla obydlena už mnohem dříve. V roce 1878 byla na louce severovýchodně od vsi (za kapličkou) vyorána keramika z doby lužicko – slezské.
Předměty byly tehdy uloženy do muzea v Jaroměři.

Smržovská kronika pana Stanislava Martina dokládá spojení se sousední vsí Hubílesem už při tvorbě Tereziánského katastru roce 1880. Smržov má samostatné písemné doklady o celoobecních problémech až od roku 1892, kdy došlo k rozdělení.

V roce 1958 vzniklo ve Smržově JZD, které začalo hospodařit na 240 ha zemědělské půdy. V roce 1961 byla sloučeno JZD Smržov a JZD Hubíles a výměra stoupla na 546 ha. V družstvu pracovalo 120 členů, od roku 1965 s pevnou odměnou 20,- Kč za normu. Po sloučení zemědělství byla ke Smržovu politicky připojena v roce 1967 znovu obec Hubíles.
(Vlastivěda Královéhradecka z roku 1968)

Jedinou kulturní památkou ve Smržově je pseudogotická kaplička Navštívení Panny Marie.
Vystavěna byla v roce 1879 a louka za ní byla později zalesněna. Kolem kapličky je roztroušena kamenná Křížová cesta. Několik schodů od kapličky dolů je studánka. V posledních letech zde byly provedeny rozsáhlé úpravy prostranství a zakoupeny nové lavičky. Byly pokáceny staré lípy a nahrazeny výsadbou nových. Na kapli byla opravena omítka a pořízen nový dřevěný oltář.

Ves měla v roce 1588 třináct  „osedlých gruntů“ , Před 1. světovou válkou 50 čísel popisných – v č.p. 50 bydlela rodina Drškova. K  31.12.1979  bylo ve vsi už 65 čísel popisných – v  č.p.65
rodina p. Václava Johna. Smržov měl k tomuto datu 198 obyvatel.
V roce 1995 bylo 80 čísel popisných – v  č.p. 80 p. Jaroslav Bernat s rodinou, obec měla 234
obyvatel. K  1.1.2006  109 popisných čísel – v č.p. 109 p. Josef Mlčoch s rodinou, a počet obyvatel 295.

V první světové válce bojovala řada mužů ze Smržova, jejich ztráty byly veliké. Z války se nevrátili:   Václav Chamas z č.p. 13, František Jakubský z č.p. 14, Josef Zilvar z č.p. 15, Josef Nejman z č.p. 16, Josef Novotný – v nájmu z č.p. 16, Josef Zilvar z č.p. 28, Josef Marek  z č.p. 31, Josef Malý z č.p. 35, Josef Kutík z č.p. 41, Alois Šlejhar z č.p. 43,  František Seidl z č.p. 48 a Josef Drška z č.p. 50.
Ranění a invalidní se vrátili: František Svědík z č.p. 20, Jan Rezek z č.p. 32,                              Josef Adamita z č.p. 41, a Václav Drška z č.p. 50.
Za dlouhou dobu po válce se vrátili i legionáři z Ruska: Josef Rezek z č.p. 8,
Jaromír Bíman z č.p. 11, Václav Nejman z č.p. 16, František Kutík z č.p. 29,
Josef Rejchrt z č.p. 44, Jaroslav Kubásek z č.p. 45 a také legionář z italské fronty
Josef Lukášek z č.p. 3.

V roce 1895 byla vysvěcena nově postavená škola – učilo se zde až do roku 1966. Nyní je v budově bývalé školy sídlo Obecního úřadu Smržov.

Záslužným dílem byla meliorace pozemků před 1. světovou válkou. Vzhled obce získal na kráse a vysušením bažin mnohem víc i z hlediska zdravotního. Obcí protéká Smržovský potok – s jeho regulací se začalo v roce 1908; břehy byly vydlážděny kamenem a sveden do něj odtok z rybníka od Krbových.

Vybudována byla průjezdná dlážděná nádrž – dokončena v roce 1911, ale v 60. letech minulého století zavezena. Rybník u Krbových byl v roce 1966 rovněž z poloviny zavezen. A vzniklo zde vybetonované koupaliště, které bylo pravidelně čištěno a sloužilo k osvěžení dětí i dospělých. Odvodněním a úpravou návsi se vytvořily podmínky pro založení obecního ovocného sadu. Navázalo se tím i na tradici  ovocnářství ve Smržově, kde významnými pěstiteli byli pan Vojtěch Černý z č.p. 27 , pan Josef Martin z č.p. 24 a pan František Kvíčera z č.p. 54. V této době to byly krajové odrůdy, ale sad byl dosazovaný a udržovaný a tak se chlubíme i odrůdou jabloně Smiřická. Vysázeny zde byly třešňovky – Janáčkova – č.p. 28, Kvíčerova – č.p.30, Hájkova č.p. 21.
 
Před druhou světovou válkou bylo ve Smržově 45 koní a 100 kusů skotu. Před sametovou revolucí kůň ani jeden !

V roce 1930 byl ustanoven Svaz požární ochrany, který si z vlastní kulturní a společenské činnosti vybudoval a vybavil hasičskou zbrojnici.

Rok 1936 byl pro Smržov významný tím, že byl do vsi zaveden elektrický proud. Na počátku
2. světové války byl ve Smržově telefon. V roce 1997 byl zaveden do obce plyn a v roce následujícím byl vybudován vodovod. Za zmínku stojí vybudování dvou antukových hřišť v letech 1994 – 5, a od roku 2005 budované a pěkně vybavené dětské hřiště uprostřed obce, v místě bývalé nádržky.

Obec žije i kulturním životem. Tradičními se již staly: Staročeské kácení máje, Posvícenská zábava, Myslivecký ples; pro děti jsou pořádány: Čarodějnice, Dětský den, Mikulášská nadílka . Poutní místo u kapličky  ožívá v květnu svátkem Letnic, druhou poutí 15. srpna
a končí posvícením v měsíci září.

 

Z historie obce Hubíles

Osadu Hubíles poprvé zmiňují Zemské desky v roce 1495. Tehdy měla pět osedlých lánů a patřila ke smiřickému panství. Krajina však byla osídlena o mnoho dříve, jak dokazují kamenné nástroje nalezené u potoka Číbr.

Ke zdejším památkám patří „křížek“ se zvoničkou uprostřed vesnice z roku 1868 a kamenný kříž u silnice ve směru na Číbuz. Ten je prý mezním kamenem z dob vlády Karla IV. Tvořil hranici mezi polnostmi číbuzské fary a pozemky smiřického panství. Traduje se také, že jde o smírčí kámen z 18. století. Je na něm vytesána sekera a cep. Ke kříži se váže pověst o náboženské rozepři mlatce a sekerníka, která skončila smrtí obou dvou. Podle jiné verze sekera a cep značí, že na místě byl vymícen les a zúrodněna půda. I tak mohl vzniknou název vsi Hubíles, která zřejmě zpočátku byla součástí sousední Číbuze.

V hubíleském katastru se kdysi rozléval celý Velkočíbuzský rybník Jana Smiřického. V roce 1588 byly selské polnosti rozděleny do šesti dvorců, na dvou z nich se objevila německá jména. V roce 1651 žilo v Hubílese jedenáct rodin. Do roku 177O byl součástí číbuzské rychty. Podle soupisu z roku 1777 robotilo v Hubílese šest chalupníků, čtyři baráčníci a jeden sedlák za rychtáře Jiřího Těmína. Obecní znak z té doby zobrazoval dřevorubce při práci.

Velkočíbuzský rybník nechala smiřická vrchnost vysušit v roce 1780 a vzniklé pozemky rozdělila mezi deset okolních obcí. Počet popisných čísel v Hubílese v roce 1790 stoupl na dvaadvacet. V té době byly na základě nařízení císaře Josefa II. k ochraně proti požárům vykopány zdejšími obyvateli jámy na zachycování dešťové vody. Z nich se do třicátých let minulého století zachovaly tři - naproti čp. 13, 12 a u čp. 30. Na místě jedné z nich je dnes hřiště.

Na přelomu 18. a 19. století si našel své přívržence v obci „selský král“ Václav Grill z Černilova. Podněcoval prý fanatické náboženské blouznění. V roce 1785 byl na udání evangelického faráře Štěpána Lešky zatčen pro šíření nauk nebezpečných státu a uvězněn na smiřickém zámku.  Po vyšetření jeho duševního stavu byl propuštěn, ale podle dvorního dekretu z 29. září 1785 znovu zatčen a dopraven do ústavu choromyslných v Praze, kde pobyl čtyři roky. Po návratu ve schůzkách se svými stoupenci pokračoval. Zemřel v roce 1810. Zda se v blázinci ocitl právem, již nezjistíme. Smiřická vrchnost však na něj zřejmě měla spadeno už od roku 1775, kdy se černilovští sedláci v čele s Mikulášem Grillem a jeho pětadvacetiletým synem Václavem zúčastnili selských rebelií. Václav za to pobyl několikrát ve vězení.

V roce 1850 spojil okresní úřad osady Smržov a Hubíles v jednu obec pod názvem „Místní obec Smržov-Hubíles“. Na jedno období byl volen starosta ze Smržova, na druhé z Hubílesa, a to až do roku 1896, kdy se obce od sebe opět oddělily.

Do života obce několikrát zasáhla i válečná tažení, výjimkou nebyl ani rok 1866. 7. července nájezdy vojáků a strach z drancování vyhnaly obyvatele Hubílesa. S dobytkem a naloženými vozy opouštěly své domovy. Následovalo je asi 900 mužů pruské pěchoty. U Újezda však hlídala husarská stráž, a tak jim nezbylo nic jiného, než se vrátit zase domů.

První světovou válku nepřežilo z Hubílesa osm mužů. Do československých legií vstoupili Josef Dašek, Josef Hak, Emanuel Prušinovský, Jaroslav Prušinovský, Eduard Vachek, Václav Vávra. Dalším legionářem, který se ale do Hubílesa přiženil, byl František Jaroš.

Od roku 1932 působí v obci sbor dobrovolných hasičů. Ve třicátých letech to dále byla Místní domovina domkařů a malorolníků, a organizace politických stran republikánské, fašistické, lidové a sociálně demokratické. Vzniklo také Elektrifikační družstvo, v  roce 1937 se vyhovělo jeho žádosti na postavení sekundárních sloupů na obecním pozemku. Pro veřejné osvětlení bylo objednáno devět světel a ramínek a přípojka na obecní domek. Vypínání veřejného osvětlení bylo umístěno na hasičské zbrojnici.

Po válce několik rodin opustilo obec a přestěhovalo se do vysídlených oblastí.
V roce 1949 několik malorolníků založilo menšinové jednotné zemědělské družstvo, které hospodařilo na dvaceti hektarech. Družstvo ale dlouhého trvání nemělo. To další se 1. dubna 1961 sloučilo s Jednotným zemědělským družstvem Smržov. V roce 1967 se ke Smržovu připojil i hubíleský místní národní výbor.

V devadesátých letech byl do Hubílesa přiveden vodovod, plynovod a nový telefonní kabel s více přípojkami. Proběhla rekonstrukce veřejného osvětlení. V roce 2002 se začalo i s opravou a výměnou chodníků.

K životu obyvatel Hubílesa dnes patří i každoroční kulturní či sportovní akce. Od devadesátých let to jsou parkurové soutěže na louce u Číbru ve směru k Číbuzi, svatohubertská jízda, dětský den, od roku 2000 kácení máje a od vybudování hřiště nohejbalové turnaje.

 

23. 11. Klement

Zítra: Emílie

Obec Smržov je členskou obcí mikroregionu Černilovsko.

Znaky mikroregionů Černilovsko a Smiřicko

Návštěvnost stránek

096943
smrzov_footer.png